Prastaré olivovníky shlížejí na lidské příběhy odehrávající se v jejich stínu.

Ludvík Sálvátor byl vyjímečný cestovatel, vědec, spisovatel, mecenáš umění a milovník a ochránce přírody. Žil střídavě na více místech a během cest mezi těmito domovy se často vydával na toulky po evropských krajinách. Jeho domovem byl Brandýs nad Labem. Jeho milovaným domovem Mallorca a Středomoří.
S nadšením se také účastnil všech významných světových výstav na přelomu 19. a 20. století.
Tyto zkušenosti neustále sdílel a šířil. Inspiroval.

Během svých prvních plaveb Středozemím objevil pro turismus Mallorcu. O tomto umělci vyhledávaném ostrově napsal a vydal mnoho knih, pojednávajících o společnosti, fauně a flóře, o tradičních řemeslech, zvyklostech, ...
V milovaném kraji kolem Valldemossy, na úpatí hor Serra de Tramuntana, se také několikrát setkal s vyjímečnou ženou, umělkyní a matkou čtrnácti dětí, Pilar Montaner de Sureda.
Olivovníky, mezi nimiž celý svůj život Pilar Montaner, zapomenutá malířka bez tváře, malovala, jsou jedněmi z nejstarších v Evropě. Jsou symbolem stability, symbolem našich předků sahajícím až do Athén, plodnosti mnoha staletí.
Lidé z příběhu ale velmi rychle pomíjejí, oni jsou křehkost bytí.

Krásu těchto prastarých olivovníků Ludvík Salvátor miloval a velmi střežil.
Objevil Mallorcu pro turisty a já objevuji pro Mallorcu její vlastní příběhy, které zůstávají nepovšimnuty, či zapomenuty v davech turistů.
Jsou to stále ty samé stromy. Ludvík Salvátor je ochraňoval, Pilar malovala, já se mezi nimi toulám a fotografuji jejich tváře, emoce a vztahy.

Pokračuji po stopách cestovatele a mecenáše umění a vracím se k vlastním kořenům. Ke kořenům vesničanky i kosmopolitní nezávislé ženy, k našim společným evropským kořenům.
Jsem Evropanka a chci přispět k tomu, aby olivovníky dál mohly vyprávět.
Například o jedné chátrající vile Son Mossenya, zpronevěřené argentinským falešníkem, který je marně roky hledán Interpolem.
A my v této vile vidíme umělecké centrum jako poctu společné historii.
Poctu významné rodině Sureda Montaner a tvořivosti jako takové.

Comments